.: ČEROKÍOVÉ :.


Č
E
R
O
K
Í
O
V
É

Čerokíové v AOE III

historie Čerokíů

výskyt : Bažiny, Karolína, Nová Anglie

vylepšení :

Sequoyahova čerokíjská syllabarie
- Doručí ti 4 Osadníky
Čerokíská výroba košů
- Všechna vylepšení v docích, trzích, mlýnech a plantáží nestojí žádné dřevo
Čerokíský válečný tanec
- Všechny domorodé jednotky jsou rychlejší
společenství čerokíjských válečníků
- Čerokíský střelec má o 25% více životů
- Čerokíský střelec má o 25% silnější útok
Mistrovští Čerokíové
- Čerokíský střelec má o 40% více životů
- Čerokíský střelec má o 40% silnější útok

Čerokíský střelec

Čerokíjský střelec je pěší jednotkou kmene Čerokíů. Disponuje dobrou hodnotou útoku a jeho puška má slušný dostřel. Hráč by měl ochránit tyto střelce před konfrontací s nepřátelskou pěchotou, neboť primárně bojují na dálku.

Stand Watie zorganizoval pluk čerokíjských střelců v době občanské války a tito domorodí válečníci pak bojovali v konfliktu na straně konfederace. Watie byl jedním ze tří čerokíjských vůdců, kteří podepsali smlouvu z Nové Echoty a to bez souhlasů ostatních náčelníků kmene. Tato smlouva měla za následek vysídlení Čerokíů za řeku Mississippi a samozřejmě vedla i ke krvavému vyhánění, známému jako stezka slz. Regiment jízdních střelců pod velením Watieho hojně využíval partizánského stylu boje někdy byli tito vojáci nazývání čerokíjští hraničáři. Na konci občanské války dosáhl Stand Watie hodnosti brigádního generála konfederace a byl posledním jižanským generálem, který se vzdal unii.

Čerokíský střelec

Čerokíové v AOE III

historie Čerokíů

V roce 1492 byli Čerokíové pokojným zemědělským národem, žijícím ve vesnicích na jihu Apalačského pohoří, kde dnes leží osm států, z nichž jeden nese původní název jedné z jejich vesnic, Tennessee. Pěstovali hlavně kukuřici, fazole a tykve. První Evropané, kteří se s nimi setkali, byli ohromeni rozlohou farem a úhlednosti jejich vesnic. Jejich populace byla zdecimována nakažlivou nemocí, kterou přivlekla expedice vedená Hernandem de Soto v roce 1540, a později v 18.století epidemií neštovic.

S tím jak obchod s Evropany změnil jejich ekonomiku a ostatní kmeny byli vytlačovány na jejich území, stávali se Čerokíové bojechtivějšími a nepřátelštějšími. Poté vedlo nevyhnutelné pronikání bílých osadníků z pobřeží k dobře známé litanii dohod, porušování slibů, válce a odplatě. Čerokíové, ve snaze zachránit aspoň část svého území, přijali podle vzoru Spojených států ústavu, kde byly ustanoveny hranice s Američany, vytvořena vlastní abeceda a psané písmo, vydávány noviny, postaveny školy a zaveden soudní systém.

Když bylo roku 1828 objeveno na jejich území zlato, byli odsouzeni ke zkáze. Navzdory dvěma vítězstvím u nejvyššího soudu, kdy rozsudky dávaly za pravdu uzavřeným smlouvám, odmítla spolková vláda v čele s Andrew Jacksonem prosadit rozhodnutí soudu a nadále umožňovala bílým kradení čerokíjského majetku a půdy. Nakonec Čerokíové rezignovali a přijali nepřiměřené odškodné za to, že se přestěhují na indiánské území v Oklahomě. Tento násilný přesun na západ vešel ve známost jako Stezka slz, bylo to neštěstí. Když se kmen začal pozvolna vzpamatovávat a částečně obnovil svou prosperitu, přišla občanská válka. Většina kmene sympatizovala s Konfederací a v roce 1861 se odtrhla. Na konci Občanské války vláda Spojených států prohlásila všechny smlouvy s Čerokíi za neplatné. Nakonec v Oklahomě ztratili většinu své země, ačkoli bylo ve 20. století podniknuto několik pokusů o kompenzaci.

.: ČEROKÍOVÉ :.